Milošův kufřík

Tady je pět mých textů, na kterých jsem pracoval s plným nasazením. Považuji je za reprezentativní pro to, jak píšu.

[VLOŽTE 5 TEXTŮ — ideálně různých žánrů: jeden mail, jeden sloupek, jeden post na sociální síť, jeden delší článek a jeden osobní text]

Úkol:

1. Přečti všech pět textů pozorně.
2. Napiš mi třístránkový dokument o tom, jak píšu. Pokryj:
   - Délka vět a typický rytmus
   - Slova, která používám často, a slova, kterým se vyhýbám
   - Jak začínám a jak končím texty
   - Co dělám se strukturou (odstavce, mezititulky, výčty)
   - Tón vůči čtenáři (kamarádský / autoritativní / ironický / suchý…)
   - Charakteristické obraty, vtipy nebo myšlenkové figury
   - Co je můj nejtypičtější pohyb v textu — co mě prozradí

3. Na konci napiš:
   - Tři věci, které dělám lépe než většina autorů
   - Tři manýry, kterých si mám dát pozor (kde se opakuju, kde jsem klišé)

Piš věcně, bez podlézání. Tohle není recenze, je to instrukce, kterou si uložím a budeš jí pak používat, když mě budeš zastupovat.

Použij můj styl psaní (viz uložený dokument o tom, jak píšu).

Napiš mi sloupek na téma: [TÉMA]

Můj úhel pohledu:
[NAPIŠTE 3–5 VĚT — co si o tom myslíte, co je nečekané, co vás na tom štve nebo baví]

Můj záměr:
- Délka: [500 / 800 / 1500] slov
- Médium: [titul / web / blog / LinkedIn]
- Cílový čtenář: [popis publika]

Pravidla:

1. Začni větou, která rovnou otvírá téma nebo příběh. Žádné „v poslední době se hodně mluví o…". Žádné „v dnešní turbulentní době…".
2. Nepiš obecně. Buď konkrétní. Jména, čísla, místa.
3. Neměj závěr typu „ukáže až čas". Skonči větou, která něco říká.
4. Když si nejsi jistá, jestli něco mám rád nebo nemám, napiš dvě verze.

Před psaním mi polož 3 otázky, abys mě nechtěla interpretovat ve zlém.

Tady je můj text:

[VLOŽTE TEXT]

Úkol: dej mi tvrdou, objektivní zpětnou vazbu. Tohle není recenze pro maminku, je to redakční rozbor.

Postupuj v pěti krocích:

1. Hlavní myšlenka. O čem ten text je? Napiš jednou větou. Pokud to nezvládneš jednou větou, je problém v textu, ne v tobě.

2. Co funguje. Tři nejlepší věci v textu — konkrétně, s citacemi. Stručně.

3. Co nefunguje. Tři nejhorší věci v textu — co jsou klišé, kde jsou rozkrácené odstavce, kde čtenář ztrácí pozornost. Konkrétně, s citacemi.

4. Strukturální problém. Něco, co v textu nevidím, ale narušuje ho. (Špatný start, mrtvý střed, chybějící protitvar, nemotivovaný závěr…)

5. Jeden konkrétní návrh. Jedna konkrétní úprava, která by text posunula nejvíc. Ne deset. Jedna.

Pravidla pro tebe:
- Žádné podlézání. Žádné „celkově je to silný text, jen…". Pokud je problém, napiš ho.
- Žádné generické rady („buď konkrétnější"). Pokud něco říkáš, řekni kde a jak.
- Nemusíš všechno hodnotit pozitivně-negativně-pozitivně. Já nejsem křehký.

Tady je zdrojový materiál:

[VLOŽTE — studii, přepis podcastu, tiskovku, sérii článků]

Napiš mi explainer článek pro běžného čtenáře.

Struktura:

1. Lead (první odstavec) — konkrétní příběh, scéna, nebo překvapivé číslo. Ne abstrakce. Ne „vědci zjistili…".
2. Co se vlastně stalo / o co jde — jednoduše, ale ne hloupě.
3. Proč to je důležité / koho se to týká — adresovat konkrétnímu čtenáři. Ne „nás všech".
4. Co je na tom nejednoznačné / co se přehlíží — to, co v původním zdroji není.
5. Kicker (poslední odstavec) — věta, kterou si čtenář zapamatuje. Žádné shrnutí.

Délka: 800–1200 slov. Tón: čtivý, ale ne hloupý. Předpokládej čtenáře, který je chytrý, ale o věci neví nic.

Pravidla:
- Žádné kurzívy a tučné texty v běžném psaní — nechci, abys vyznačovala důležité věty. Pokud je věta důležitá, ať to čtenář pozná z kontextu.
- Žádné podnadpisy formulované jako otázka („Co to znamená pro nás?").
- Maximálně tři výčty v celém textu.
- Mezititulky stručné, deklarativní.

Před psaním mi polož 2 otázky o úhlu, ze kterého chceš psát.

Tady jsou materiály, které jsem tenhle týden posbíral:

[VLOŽTE — články, odkazy, poznámky, tiskovky, cokoliv]

Napiš z nich draft mého newsletteru. Použij můj styl psaní (viz uložený dokument o tom, jak píšu).

Struktura:
1. Osobní úvod — jeden odstavec: co mě tenhle týden zaujalo nejvíc a proč.
2. 5–8 hlavních položek. Každá: titulek, 2–4 věty co to je, a JEDNA věta můj komentář — proč to čtenáře má zajímat, co si o tom myslím.
3. Sekce „Stručně" — zbytek materiálů, jedna věta na položku.

Pravidla:
- Piš jen z dodaných materiálů. Nic nedohledávej, nic nevymýšlej.
- Žádné marketingové parafráze („revoluční nástroj mění pravidla hry"). Když je zpráva přefouknutá, napiš, že je přefouknutá.
- Vybírej. Když ti dám dvacet materiálů, do hlavní části jich patří osm. Řekni mi, které jsi vyřadil a proč.
- Na konec navrhni tři předměty e-mailu — od popisného po drzý.

Tady je vědecká studie:

[VLOŽTE PDF NEBO TEXT STUDIE]

Napiš z ní popularizační článek ve stylu Malcolma Gladwella nebo Davida Brookse — vyprávění, které nezhloupne.

Struktura:
1. Začni příběhem nebo konkrétní situací, kterou studie osvětluje. Ne „vědci z univerzity zjistili".
2. Co přesně zkoumali a jak — metodu vysvětli tak, aby čtenář pochopil, čemu může věřit.
3. Hlavní zjištění. S čísly. Uveď velikost efektu, ne jen že „efekt existuje".
4. Co to NEznamená — limity, velikost vzorku, co studie neprokázala, jak by titulek v bulváru téma zkreslil.
5. Co si z toho odnést do života. Konkrétně, bez moralizování.

Pravidla:
- Rozlišuj korelaci a kauzalitu. Vždy. Explicitně.
- Najdi ve studii jednu pochybnost samotných autorů a cituj ji — v každé poctivé studii je.
- Délka 800–1000 slov. Předpokládej čtenáře, který je chytrý, ale o tématu neví nic.

Tady je zárodek vtipu:

[POPIŠTE V 1–3 VĚTÁCH — observation, situace, premise]

Nejsem začátečník. Standup dělám/píšu už [X let / měsíců]. Předpokládej, že vím, co je callback, tag, act-out a misdirect. Nemusíš mi vysvětlovat základy.

Úkol — rozviň ten vtip v pěti směrech:

1. Co je na tom skutečně vtipné. Pojmenuj, kde je v té premise napětí nebo nečekanost. Jedna věta.

2. Pět variant pointy — od nejjemnější po nejtvrdší. U každé řekni, pro jaké publikum se hodí (klubový vs. festival vs. firemní).

3. Tři act-outy — co bych mohl fyzicky předvést, aby se ta věc rozvinula na pódiu. Ne jen popis, ale konkrétní pohyb / pozice / hlas.

4. Misdirect — kde se publikum dá svést jiným směrem, než kam ten vtip nakonec půjde. Návrh přípravné věty, která je zavede do očekávání A, zatímco pointa půjde do B.

5. Callback — k čemu z dřívějška v setu by se to dalo navázat. (Pokud znáš zbytek mého setu, odkaž na něj; pokud ne, navrhni typový callback.)

Na konci přidej:
- Kde je riziko. Jaká skupina se může urazit, jaký druh publika to nepochopí, co by to mohlo srazit.
- Verze pro zápis — vtip ve formě jednoho odstavce, jak by vypadal v knížce nebo na sociálních sítích.

Jsi zkušený publicista, který píše čtivé recenze vín pro široké publikum. Spojuješ znalost vína s inteligentním humorem, lehkou ironií a vypravěčským stylem. Nepůsobíš snobsky ani příliš odborně.

Podklady:
[NÁZEV VÍNA, VINAŘSTVÍ, ROČNÍK, ODRŮDA, FOTKA ETIKETY, VAŠE OSOBNÍ DOJMY]

Referenční texty:
[VLOŽTE 2–3 RECENZE, JEJICHŽ STYL SE MÁ NAPODOBIT]

Napiš recenzi o rozsahu přibližně 400 slov (±10 %).

Nejdřív analyzuj referenční texty a co nejvěrněji napodob jejich rytmus, slovník, strukturu, míru humoru a ironie.

Recenze by měla přirozeně plynout: začít silným obrazem nebo situací, nenásilně představit víno, popsat chuť konkrétně, ale srozumitelně, přidat osobní postřeh či interpretaci a skončit zapamatovatelnou pointou.

Používej živý, obrazný jazyk. Vyhýbej se klišé (např. „harmonické víno s dlouhým závěrem") i encyklopedickému tónu. Piš tak, aby text bavil i čtenáře, který o víně mnoho neví.

Drž se pouze informací z podkladů. Chybějící fakta nevymýšlej, ale můžeš rozvíjet atmosféru, emoce a vlastní interpretaci. Pokud je k dispozici fotografie etikety, krátce ji zakomponuj do textu jako součást příběhu nebo dojmu.

Výstupem je jediná souvislá recenze připravená k publikaci, bez nadpisů, seznamů a odrážek.

Tady je text:

[VLOŽTE ČLÁNEK, STUDII NEBO JINÝ DELŠÍ TEXT]

Tvým cílem není jen shrnout obsah, ale vytěžit z něj maximum hodnoty a nabídnout různé interpretace.

1. Nejprve shrň text do pěti nejdůležitějších bodů (1–2 věty ke každému).

2. Poté vyber 10 nejzajímavějších nebo nejméně známých informací a u každé stručně vysvětli, proč je významná nebo jak mění pohled na téma.

3. Nakonec napiš dva krátké novinové komentáře (200–300 slov):
   - jeden podporující hlavní teze textu a rozvíjející jejich důsledky,
   - druhý kritický, který věcně zpochybňuje předpoklady nebo nabízí alternativní interpretaci.

Oba komentáře mají být inteligentní, čtivé, lehce provokativní, místy vtipné a vycházet výhradně z obsahu textu. Vyhýbej se slaměným panákům i falešné rovnováze.

Tady je text:

[VLOŽTE TEXT]

Analyzuj ho a vytvoř pět otázek, jejichž odpovědi vystihnou jeho hlavní význam.

Zaměř se na:
- ústřední téma či argument,
- podpůrné myšlenky,
- klíčová fakta a důkazy,
- autorův záměr nebo perspektivu,
- hlavní důsledky či závěry.

Poté na každou otázku podrobně odpověz.

Tady je esej:

[VLOŽTE TEXT]

Z textu vytěž maximum intelektuální hodnoty. Neshrnuj ho.

1. Urči 10 nejzajímavějších informací, které mění perspektivu, a stručně vysvětli jejich význam.

2. Poté vyber 5 hlubších myšlenek či implicitních idejí. Odliš, co je v textu a co z něj vyplývá. Popiš jejich originalitu a možné rozvinutí.

3. Nakonec zvol ideu s největším disruptivním potenciálem. Rozveď její dopad, scénáře využití v horizontu 3–10 let, rizika a překážky.

Piš analyticky, přesně, ambiciózně.

Jsi výzkumný analytik. Na zadanou vědeckou otázku vytvoř stručný deep-research přehled do 2 stran A4.

Otázka: [VAŠE OTÁZKA]

Shrň konsensus, spory a nejistoty. Odděluj fakta od interpretací. Opírej se hlavně o review, konsenzuální zprávy a klíčové empirické studie.

Dodrž strukturu:
1. Tl;dr jednou větou.
2. Jistá zjištění v 5–8 bodech.
3. Tabulka důkazů: zdroj / rok / metoda / závěr.
4. Spory a nejistoty.
5. Dopady pro praxi.
6. Max. 12 ověřitelných odkazů včetně DOI / PubMed / reportů.

Pokud konsensus chybí, řekni to a vysvětli proč.

Spustím deep research. Nejdřív si od tebe nechám napsat samotný prompt — tahle konverzace ho jen ladí.

Téma, na které potřebuju briefing: [TÉMA]

Co potřebuju vědět:
- Stav v roce 2026 (co se mění teď, ne historický kontext)
- Hlavní hráči (lidé, firmy, projekty) s odkazy
- Klíčové debaty / spory (kdo má jaké argumenty)
- Co se v české debatě o tématu nezmiňuje, ačkoliv to je důležité
- Tři zdroje, které stojí za přečtení dál
- Tři otázky, které mi tahle rešerše neodpověděla

Co NEpotřebuju:
- Wikipediální úvod a historický kontext
- Generické tvrzení bez zdroje
- Bullet pointy na šest úrovní

Cílový čtenář briefingu: já. Jsem novinář, mám obecný přehled, ale o tématu vím málo. Nemluv se mnou jako se začátečníkem ani jako s expertem.

Délka: zhruba 5 stránek. Formát: čtivý text s mezititulky, ne tabulky. Zdroje pod čarou.

Úkol pro tebe: napiš nejdřív samotný deep research prompt podle těchto pravidel. Pak ho zoptimalizuj. Vrátíme se k němu, než ho spustím.

Jsi zkušený analytik specializovaný na open-source intelligence (OSINT) — analýzu veřejně dostupných zdrojů.

Subjekt: [JMÉNO OSOBY nebo NÁZEV FIRMY, případně doplňující info — pozice, sídlo, IČO]

Úkol: sestavit komplexní profil výhradně z veřejných zdrojů.

Co potřebuju vědět:

1. Identifikace — současná pozice, lokace, IČO / DIČ pokud firma
2. Trajektorie — co dělali předtím, časová osa, klíčové předěly
3. Vazby — s kým jsou veřejně spojeni, role v boardech, koalice
4. Veřejné výstupy — co napsali, řekli, kde vystoupili. Nejdůležitější výstupy s odkazem.
5. Mediální stopa — pozitivní i negativní. Kauzy, kontroverze, ocenění.
6. Červené vlajky — insolvence, exekuce, soudní spory v dostupných registrech.
7. Nesoulady — co říkají o sobě veřejně a co o nich říkají druzí. Kde se to neshoduje.

Pravidla:
- Jen veřejné zdroje. U každé informace uveď typ zdroje (LinkedIn / OR / mediální zpráva…).
- „Nenalezeno" je validní výstup. Nevymýšlej.
- Datuj informace — od kdy víme co.

Na konci dodej:
- Pět otázek, na které se na schůzce zeptat — vycházejí z profilu, ne generické.
- Jednu věc, kterou bych si měl ověřit z jiného zdroje než toho, na který se ti spoléhá.

Vyhledávej aktuální informace.

Připrav mě na náročný rozhovor / vystoupení.

Kontext:
- Kdo se mě bude ptát: [jméno, médium, styl]
- O čem to bude: [téma]
- Můj zájem: [co potřebuju říct / čeho se chci vyhnout]
- Můj kontext: [moje pozice, oblast, co mám nedávno za sebou]

Krok 1: napiš mi 10 nejtěžších otázek, které mi může ten konkrétní moderátor / novinář / oponent položit.

Pravidla pro otázky:
- Nesmí být generické. Musí vycházet z toho, co je o mně veřejně známo a co je v kontextu citlivé.
- Tři z nich mají být přímé útoky.
- Tři mají být zákeřné (vypadají nevinně, ale vedou na slepou ulici).
- Čtyři mají být férové, ale obtížné.
- U každé otázky řekni, kam ten moderátor míří — co chce z mé odpovědi vytáhnout.

Krok 2: ke každé otázce navrhni:
- Špatnou odpověď (co bych nejhůř zvládl — a proč by to byla katastrofa)
- Bezpečnou odpověď (která nikomu neublíží, ale taky nic neřekne)
- Dobrou odpověď (otevřená, ale s pevným rámem — jednu nebo dvě věty, žádný odstavec)

Krok 3: tři otázky, na které bych se měl těšit. Co je můj příběh, který chci říct. Jak na ně dovedu rozhovor.

Vyhledej, co o tom moderátorovi / médiu víš, abys otázky šil na míru.

Místo jedné odpovědi mi dej pět napříč spektrem pravděpodobnosti.

Otázka / úkol: [SEM]

Pravidla:

1. První odpověď nech ortodoxní. Co by řekl odborník v dané oblasti. „Standardní" pohled.
2. Druhá odpověď nech většinovou. Co si myslí většina lidí, kteří se o tématu baví — ne nutně to samé, co odborník.
3. Třetí odpověď nech jako kontrariánský pohled. Co je nepopulární, ale obhájitelné.
4. Čtvrtá odpověď nech jako alternativní rámec. Co by se stalo, kdybychom otázku položili úplně jinak — jaký jiný úhel pohledu existuje?
5. Pátá odpověď nech jako outsiderskou — co by řekl někdo, kdo není v oboru. Naivní, ale občas trefnější než expertní pohled.

Ke každé odpovědi napiš:
- Jádro v jedné větě.
- Kdy se hodí.
- Kdy je zavádějící.

Na konci: která z těch pěti odpovědí je podle tebe nejméně reflektovaná v dnešní debatě. Vysvětli proč.

Nahrál jsem do tohoto notebooku:
[seznam zdrojů — PDF, YouTube, weby, přepisy]

Téma notebooku: [stručně]

Úkol — postupně, ne všechno najednou:

1. Nejdřív mi napiš souhrn všech zdrojů na jednu stránku. Tón: čtivý, ne akademický.

2. Vytáhni mi seznam 20 klíčových konceptů / myšlenek napříč zdroji. Seřaď podle toho, jak často se objevují.

3. Najdi mi tři nesouhlasné body — kde dva zdroje říkají něco jiného. U každého řekni, kdo je říká.

4. Vytvoř myšlenkovou mapu — strukturu vztahů mezi koncepty.

5. Když budu psát článek, mám se opřít o tyhle tři zdroje:
   - nejvíc užitečný pro úhel
   - nejvíc citovatelný
   - nejvíc kontroverzní

6. Připrav audio overview (podcast) — dva hlasy, 15–20 minut, posluchač si pustí do auta. Tón čtivý, ne suchý.

Když se na něco zeptám později, odpovídej jen z nahraných zdrojů. Když to ve zdrojích není, řekni „není ve zdrojích". Nehalucinuj.

Tady je přepis podcastu:

[VLOŽTE PŘEPIS — klidně surový, s přeřeky a nespisovnostmi]

Přetvoř ho na čtivý novinářský rozhovor o přibližně 30 logicky navazujících otázkách a odpovědích.

Vyber nejdůležitější a nejzajímavější témata. Zachovej význam, emoce, přirozený tón i vztah účastníků, ale odstraň přeřeky, opakování a nespisovnosti.

Piš jasně, srozumitelně a poutavě, bez nutnosti doslovných citací.

Každou část označ „Otázka:" a „Odpověď:" a celý text uzavři do tagů <rozhovor>.

Tady je přepis přednášky / workshopu:

[VLOŽTE PŘEPIS — klidně surový, s přeřeky, ideálně s rozlišením mluvčích]

Udělej z něj studijní příručku pro účastníky.

Struktura:
1. Úvodní shrnutí — o čem to bylo, jeden odstavec.
2. Kapitoly podle skutečných bloků přednášky. Mezititulky stručné, deklarativní.
3. Klíčové momenty a citace přednášejícího — doslova. Mluvený jazyk nech mluvený, v tom je jeho síla.
4. Praktické tipy vytažené do samostatných rámečků.
5. Na konci akční checklist: co má účastník udělat do týdne.

Pravidla:
- Odstraň vatu, opakování a přeřeky. Spoj informace, které v přednášce zazněly na třech místech.
- Nedoplňuj vlastní znalosti. Co v přepisu není, v příručce nebude.
- Nejasná místa přepisu označ [NEJASNÉ V PŘEPISU], ne domýšlej.
- Piš česky, čtivě, ne akademicky.

Tady je přepis kuchařského kurzu:

[VLOŽTE PŘEPIS NAHRÁVKY]

Zpracuj ho do čtivého materiálu pro hobby kuchaře. Vytvoř:

1. Podrobné čtyřstránkové shrnutí konkrétních technik, postupů, surovin, časů, teplot, chyb a doporučení.

2. Všechny dostatečně zachycené recepty ve formátu: charakteristika, počet porcí, suroviny, číslovaný postup, poznámky — a u každého uveď míru úplnosti (co v přepisu chybělo).

3. 10–20 nejlepších triků s vysvětlením, proč fungují a kdy se hodí.

4. Závěrečný seznam nejasností — na co se příště zeptat.

Odstraň opakování a vatu, spoj rozptýlené informace, ale nic nedoplňuj z vlastních znalostí. Chybějící údaje nevymýšlej. Rozpory a nejisté přepisy výslovně označ.

Jsi historik a autor biografií.

Vstup: [ROK, MÍSTO A STRUČNÝ POPIS OSOBY — např. „1923, Plzeň, majitelka fotografického ateliéru"]

Vytvoř realistickou fiktivní historickou postavu, která přesně odpovídá době a místu. Navrhni vhodné jméno, rozpracuj původ, vzdělání, společenské postavení, kariéru, důležité životní události, názory, psychologii i vliv historického prostředí.

Nejprve stručně uveď:
1. Historický kontext.
2. Několik návrhů jména a povolání.
3. Finální profil postavy.
4. Osnovu článku.

Poté vrať:
1. Krátké shrnutí osoby (jméno, věk, povolání, hlavní charakteristiky).
2. Přibližně 300slovný článek ve stylu Wikipedie s částmi: úvod, osobní historie, vzdělání a kariéra, významné události, názory a psychologie, historický kontext, závěr.

Piš věcným encyklopedickým stylem a z pohledu zadaného roku, jako by postava právě žila. Nepoužívej informace ani perspektivu z budoucnosti. Zachovej historickou věrohodnost.

Vysvětli mi [TÉMA — např. jak fungují velké jazykové modely] třikrát:

1. Osmiletému dítěti. Příběh nebo přirovnání ze světa, který zná — škola, hřiště, zvířata. Žádná cizí slova.

2. Patnáctiletému. Technika už smí, ale každý pojem vysvětli v půlvětě. Přidej jeden příklad, který si může sám vyzkoušet.

3. Babičce, která nikdy nepoužila počítač. Přirovnání ze světa, který zná ona — vaření, zahrada, pošta.

Pak přidej dvě věci:
- Co se ve všech třech verzích muselo zjednodušit tak, že to už není úplně pravda.
- Jednu věc, kterou z tématu nejde zjednodušit vůbec — a proč.

Nakonec kvíz: 3 otázky pro osmileté dítě, jestli to pochopilo.

Motiv: [CO NAKRESLIT — např. „člověk čtoucí noviny v tramvaji"]

Vytvoř velmi minimalistickou jednoliniovou kresbu černým inkoustem na čistě bílém pozadí. Celý motiv zachyť jedinou plynulou, souvislou linií, která se pokud možno nezvedá z papíru. Tah má být elegantní, výrazný, lehce nepravidelný a ručně působící.

Použij jednoduché, ale čitelné a expresivní detaily, mírnou abstrakci a velkorysý prázdný prostor.

Bez barev, stínování, výplní, textur a realistického modelování; pouze čisté černé obrysy v moderním, kultivovaném skicovém stylu.

Motiv: [CO NAKRESLIT — nebo vložte fotografii, kterou má AI překreslit]

Autentická dětská kresba vytvořená pastelkami na čistém bílém papíře, jako by ji nakreslilo přibližně pětileté dítě.

Jednoduché, nejisté a místy roztřesené čáry, nepravidelně vybarvené plochy, barva často přetahuje přes obrysy a někde zůstávají bílá místa.

Typické dětské chyby v proporcích: příliš velké hlavy, krátké nebo různě dlouhé končetiny, nápadně velké ruce, nestejně velké oči a předměty bez realistického měřítka.

Naivní perspektiva: objekty se překrývají nelogicky, vzdálené věci nejsou menší, stůl či dům působí nakřivo a postavy vypadají, jako by se vznášely.

Omezená, spontánně zvolená paleta výrazných barev. Kresba má působit bezprostředně, trochu chaoticky a skutečně dětsky — nikoli jako uhlazená ilustrace dospělého napodobujícího dětský styl.

Viditelná textura voskových pastelek a jemná struktura papíru, žádné stínování, žádná profesionální kompozice, žádný text.

Jsi travel designer pro náročného klienta.

Vstup:
- Lokalita: [MĚSTO / REGION]
- Termín: [DATUM], příjezd [KDY], odjezd [KDY]
- Preference: [CO VÁS BAVÍ — kultura, jídlo, technologie, architektura… a co nesnášíte]

Navrhni konkrétní víkendový itinerář bez turistických pastí: chytrý mix kultury, gastronomie, technologií/byznysu, lokálních příběhů, nebanálních míst a lehkého komfortu.

Ověř aktuální podniky, výstavy, akce a rezervace.

Struktura:
1. Koncept víkendu — jaký příběh ten víkend vypráví.
2. Detailní plán po dnech a blocích — u každého bloku důvod a praktický tip.
3. Gastro tipy.
4. 3–5 smart moments — malé zážitky, které víkend povýší.
5. Alternativy pro špatné počasí.
6. Přesuny, rezervace, časové odhady.
7. Bonus: jeden conversation starter o místě, který večer u vína ohromí.

Odděluj fakta, doporučení a tipy navíc. Piš přehledně, konkrétně, inteligentně a lehce ironicky.

Jsi analytik vína, vinařských regionů a vinařských značek.

[VLOŽTE FOTOGRAFII ETIKETY nebo přepis údajů z ní]

Připrav podklady pro inteligentní rozhovor s vinařem. Pracuj primárně s informacemi na etiketě; doplňuj pouze obecně známý a ověřený kontext regionu nebo apelace. Nevymýšlej si fakta. Pokud něco nelze spolehlivě doložit, označ to jako hypotézu nebo formuluj jako otázku.

Výstup ve třech částech:

1. Základní fakta — název vína, vinařství, region či apelace, ročník, odrůda nebo styl, obsah alkoholu a všechny další technické údaje z etikety (výnos, typ půdy, nadmořská výška, způsob sklizně, zrání…).

2. Pět skutečně zajímavých aspektů vína, vinařství nebo oblasti. Konkrétní a méně běžné informace — význam nízkého výnosu, vliv geologie, nadmořské výšky, specifika apelace, klimatické podmínky ročníku. Každý bod vysvětli ve 3–5 větách a řekni, proč je významný.

3. Pět konkrétních, inteligentních otázek do rozhovoru. Každá musí vycházet z údajů na etiketě nebo ze specifik regionu. Žádné obecné otázky o vinařově kariéře nebo filozofii.

Piš jasně, strukturovaně, konkrétně. Žádný poetický jazyk, žádná marketingová klišé, žádné hodnotící soudy. Nechval ani nekritizuj — analyzuj.

Připrav mi ranní briefing.

1. Kalendář: co mě dnes čeká, kde se schůzky tlučou a kolik mám skutečně souvislého času na práci.

2. E-mail: projdi nepřečtené za posledních 24 hodin. Rozděl do tří kategorií: musím řešit dnes / počká / smazat bez čtení. U kategorie „musím dnes" navrhni odpověď jednou větou.

3. Co mi hrozí: deadline nebo slib, na který jsem podle kalendáře a mailů zapomněl.

4. Jedna věc, kterou bych dnes měl udělat, i když ji po mně nikdo nechce.

Formát: přehledně, do 300 slov. Neopisuj celé maily, shrnuj. Nic neodesílej — odpovědi připrav jen jako návrhy.

Na konci jedna povzbudivá věta. Ne korporátní.

Postav mi single-file HTML aplikaci.

Účel: [POPIŠTE — co aplikace dělá, kdo ji použije, jak vypadá interakce]

Pravidla pro kód:

1. Jeden soubor. HTML + CSS + vanilla JavaScript v jednom. Žádné externí knihovny.
2. Otevři to v canvasu (Claude Artifact / ChatGPT Canvas), ať to vidím a můžu hned zkoušet.
3. Design: čistý, moderní, responsive (mobil i desktop), tmavý/světlý režim podle systému.
4. Data: pokud aplikace něco ukládá, použij localStorage. Žádný backend, žádné cookies.
5. Komentáře v kódu česky — vysvětluj záměr, ne syntaxi.

Předem mi polož 3 otázky o tom, jak má aplikace fungovat, než začneš psát kód.

Až bude hotová verze 1, dáš mi jednu větu: co by stálo za to přidat.

Vytvoř pro mě skill, který automatizuje tenhle postup:

[POPIŠTE WORKFLOW — krok za krokem, co se má stát]

Příklad mého workflow (z workshopů):
1. Stáhnu nahrávku z Plaud zařízení (M4A)
2. Pošlu ji do ElevenLabs na přepis s rozlišením mluvčích
3. Z přepisu vyrobím strukturovaný zápis (kapitoly, mezititulky, klíčové momenty, citace)
4. Zápis nahraju do NotebookLM jako zdroj
5. Z NotebookLM vyrobím audio overview a myšlenkovou mapu
6. Z toho všeho vyrobím studijní příručku v markdown
7. Uložím vše do složky ~/cowork/workshops/[datum]-[klient]/

Co po tobě chci:
1. Napiš mi skill (instrukce pro Claude Code) v markdown — krok za krokem.
2. Identifikuj, které kroky vyžadují můj manuální zásah (např. „nahraj do NotebookLM ručně") a které dokážeš udělat sám.
3. Kde to jde, použij existující nástroje (curl, ffmpeg, API ElevenLabs).
4. Připrav strukturu složky ~/.claude/skills/[nazev-skillu]/ se SKILL.md, scripts/, a templates/.

Až budeš mít skill hotový, nech ho otestovat na ukázkovém vstupu, který ti dám.

Tady je přepis mé přednášky:

[VLOŽTE PŘEPIS — klidně surový, s přeřeky]

Úkol: udělej z toho prezentaci, kterou pošlu účastníkům jako připomínku.

Krok 1: Vytáhni z přepisu kostru — hlavní argument, 8–12 klíčových myšlenek a nejlepší historky a citáty (doslova; ty jsou cennější než teze).

Krok 2: Postav outline prezentace:
- Jeden slide = jedna myšlenka. H2 nadpis + max 4 body + poznámka pro řečníka.
- První slide: hook z nejsilnějšího momentu přednášky.
- Poslední slide: co si má publikum odnést.
- Žádný slide „obsah" ani „děkuji za pozornost".

Krok 3:
[VARIANTA A — máte Gamma konektor] Vygeneruj z outline prezentaci přímo v Gammě. Režim condense, ať text nenafoukneš.
[VARIANTA B — nemáte] Dej mi outline v markdownu, vložím ho do Gammy ručně (Create → Text to deck → Condense).

Pravidlo: prezentace není přepis. Dvouhodinová přednáška = 12 slidů, ne 40.